Komentáře ke článku

ŠÁRKA (33): Mezi mým mužem a jeho rodinou zuří…

10. 4. 2018 | Když jsme se brali, vypadalo to, že mezi Petrem a jeho bratrem…

Přidat příspěvek
Mata69 Reagovat 10. 4. 2018 13:49

SandraN: stejně to nepíšeš pořád dobře. Měli s matkou dědit po otci jednu polovinu domu, tudíž každý jednu třetinu z té poloviny, takto oba zdědili víc, než měli ze zákona nárok. Matka se svého podílu na domu z dědictví vzdala. Zůstala jí jen polovina (ta její) Nejspíš zůstalo všechno ostatní manželce (peníze, auto...nevím co ještě) a je to tak v pořádku, když se tak dohodli.

Mata69 Reagovat 10. 4. 2018 13:45

SandraN: o jaké "darovné" a nebo "druhé" čtvrtině to píšeš? Jestli dům patřil rodičům, pokud ho měli v SJM, tak se nejdříve vypořádalo to společné jmění manželů, do dědictví pak šla polovina domu (otcova) a tu měli všichni tři dědit stejným dílem. Tudíž se tady svého podílu vzdala matka, nikoliv žádný syn. Asi o tom mohli, jestliže ty vztahy byly dobré, jak pisatelka píše, promluvit předem, že matka hodlá tu svou polovinu napsat synovi, který tam bydlí - protože chce opravovat, investovat atd. atd. A u té přiležitosti si mohli vyjasnit další vypořádání. Takto to vypadá, že si to upachtovali sami dva, ale že by to bylo něco protiprávního nebo okrádajícího, to sotva. Když dohlédnu ještě dál, ten bratr bydlící v tom domě je ženatý, budou ho opravovat, udržovat. Tudíž do něj bude vkládat i prostředky jeho manželka - budou to jejich společné prostředky - a ona by je vkládala do úplně cizí nemovitosti, na které nemá nejmenší podíl. Ať se jim to líbí nebo ne, nejlepší řešení je opravdu vyplatit toho bratra (Šárčin manžel) z jeho čtvrtiny.

SandraN Reagovat 10. 4. 2018 13:40

Navíc je to uvedeno nějak nepřesně, protože polovina domu byla matky a polovina otce. Synové tedy měli dědit polovinu po otci, to je čtvrtinu oba a matka jakožto pozůstalá manželka taky polovinu, to je čtvrtinu sama. Správně tedy měla matka po smrti otce vlastnit třičtvrtě domu a synové každý jednu osminu, to je čtvrtinu dohromady. Pokud bude manželovi nyní vyplacena celá čtvrtina, když se tedy tak dohodli, vlastně dostane víc, než by po tátovi správně dědil. Ovšem samozřejmě, po matce jednou nezdědí nic. Ovšem jak říkám, je to pomyslně za to, že druhý syn se o ni bude starat vpodstatě sám. Neumím si totiž představit, že po takovém obejití jednoho potomka ohledně majetku se mamince dostane péče od obou synů. A v její kůži bych tedy rozhodně být nechtěla. Ti, co se jim dá první poslední, bývají většinou ti nejméně ochotní se starat...

SandraN Reagovat 10. 4. 2018 13:33

Domnívám se, že si sice maminka s domem mohla dělat, co chtěla, ale podle mě podlehla tlaku bydlícího syna. Fér by ovšem bylo, aby se na tom dohodli všichni tři dopředu. Protože mamince ten svůj podíl manžel pisatelky vpodstatě daroval, když se dědictví po tátovi zřekl, tudíž neměla právo ho obejít. Něco jiného by bylo, kdyby byl celý dům jen maminky. Třeba po jejích rodičích. Takhle se tedy nedivím, že se manžel Šárky cítí rodinou tak nějak vyšachován ze hry. Na druhou stranu samozřejmě druhý syn, co tam bydlí, by byl blázen, aby dával peníze do domu, který patří napůl matce a na čtvrtinu bratrovi. To by pak tedy musel od nich chtít tři čtvrtiny sumy řekněme na střechu. Což by asi bratr těžko dal, když sám staví. Bydlící bratr by měl tedy nebydlícího správně vyplatit z celé poloviny, když chce, aby to bylo jen jeho, a zároveň tedy na něj mohla maminka tu svoji polovinu přepsat. Když už tedy. A na třetí stranu - je docela možné, že ač to nyní vypadá, že ten nebydlící je na tom nejhůř, ať je rád za to, jak to je. Svou čtvrtinu vyplacenou dostat musí a tu druhou pomyslnou čtvrtinu ať v zájmu zachování klidu svojí rodiny oželí. Bydlící syn bude mít starou matku v domě napořád, může být nemocná, nemusí se s jeho rodinou snášet a třeba je čekají roky takového soužití, že by s nimi Šárka s mužem ani za nic neměnili.....

Rambíša Reagovat 10. 4. 2018 10:51

Nojo,matka to pohnojila,měla dát synům tolik,aby měl každý 1/2 domu,ona si měla dát doživotní právo užívání,a bylo by myslím,po sporech.Tak by to bylo spravedlivé.Čím více je vlastníků něčeho,tím to obvykle hůř dopadne-co se týče oprav a pod.,někdy nechají majitelé dům raději spadnout,jen aby se někdo z nich náhodou neobohatil na úkor ostatních...Smutné,v tomto případě ale bych nezoufala,ještě se mohou domluvit( třeba na úmrtním loži matky),a zase spolu slušně vycházet.

Mata69 Reagovat 10. 4. 2018 09:15

Nevím proč to mám zase dvakrát, omlouvám se, bohužel to nejde smazat.

Mata69 Reagovat 10. 4. 2018 09:14

No, já bych řekla, že člověk za života může se svým majetkem nakládat tak, jak uzná za vhodné. Darovat ho komu chce. A jestliže jeden syn v domě bydlí, tak nějak se i víc stará, pomáhá matce, dělá běžnou údržbu, takovou tu "drobnou" každodenní. Co na tom, že se na "větších" akcích podílejí společně. Ta hlavní zátěž o starost s tou nemovitostí padá na toho, kdo tam bydlí. A že mu to maminka dala mi nepřijde až tak divné - tím spíš, když tam ten bydlící syn chce investovat peníze. On totiž nezhodnocuje jen tu svoji čtvrtinu, ale zhodnocuje celý dům, tedy i tu čtvrtinu bratrovu (a matky podíl) a jednou by se i takto zhodnocený majetek - ta část po matce, dědil. Jedinou možnou schůdnou cestu vidím tu, že skutečně ten bydlící bratr svého bráchu vyplatí a dům bude celý jeho. Pak ještě by se dalo říci, že z pronajímaného bytu bude nájemné dávat svému bratrovi jako splátku jeho podílu, když si nechce na tovyplacení brát půjčku (což by možné bylo) - když s tím budou oba souhlasit, asi by to bylo nejméně bolestivé řešení. Ale museli by se domluvit. Odpustit si křivdy jestli jednomu nebo druhému matka ublížila a v klidu se dohodnout. Teda ten autorčin manžel sám řekl, že tam bydlet nechce, že je to zásah do rodiny - tak by měl akceptovat, že jeho brácha tam bydlet chce, o dům se stará, o matku nejspíše taky a proto není nějak nespravedlivé, že matka svůj podíl tomu bydlícímu přenechala.

Mata69 Reagovat 10. 4. 2018 09:14

No, já bych řekla, že člověk za života může se svým majetkem nakládat tak, jak uzná za vhodné. Darovat ho komu chce. A jestliže jeden syn v domě bydlí, tak nějak se i víc stará, pomáhá matce, dělá běžnou údržbu, takovou tu "drobnou" každodenní. Co na tom, že se na "větších" akcích podílejí společně. Ta hlavní zátěž o starost s tou nemovitostí padá na toho, kdo tam bydlí. A že mu to maminka dala mi nepřijde až tak divné - tím spíš, když tam ten bydlící syn chce investovat peníze. On totiž nezhodnocuje jen tu svoji čtvrtinu, ale zhodnocuje celý dům, tedy i tu čtvrtinu bratrovu (a matky podíl) a jednou by se i takto zhodnocený majetek - ta část po matce, dědil. Jedinou možnou schůdnou cestu vidím tu, že skutečně ten bydlící bratr svého bráchu vyplatí a dům bude celý jeho. Pak ještě by se dalo říci, že z pronajímaného bytu bude nájemné dávat svému bratrovi jako splátku jeho podílu, když si nechce na tovyplacení brát půjčku (což by možné bylo) - když s tím budou oba souhlasit, asi by to bylo nejméně bolestivé řešení. Ale museli by se domluvit. Odpustit si křivdy jestli jednomu nebo druhému matka ublížila a v klidu se dohodnout. Teda ten autorčin manžel sám řekl, že tam bydlet nechce, že je to zásah do rodiny - tak by měl akceptovat, že jeho brácha tam bydlet chce, o dům se stará, o matku nejspíše taky a proto není nějak nespravedlivé, že matka svůj podíl tomu bydlícímu přenechala.

Pro vkládání komentářů se musíte nejdříve přihlásit
Domácí pekárny Vaření s dámou

Nejčtenější články